Historie Dlouhé Lhoty

Jako mnoho Lhot roztroušených po různých místech historické země České, tak i naše Lhota odvozuje své jméno od lhůtovníků, osazenců míst v bývalých lesích, často pohraničních. Již Přemysl Otakar II. ve XII. a XIII. století zakládal nejen města, která mu zvyšovala královské důchody i moc, ale na místech pustých a neobydlených hvozdů kolem zemských hranic vznikaly i mnohé nové vesnice. Každý osadník obdržel dědičně určitý pozemek, z něhož po určité době – lhůtě – odváděl nájem do pokladny komory královské, později třeba i vrchnostenské, a to buď v penězích, přírodninách, naturálních dávkách nebo byl povinen vykonávat jisté ustanovené roboty.

I při obchodní cestě vedoucí do tehdejšího Kladska, tedy směrem severovýchodním z Prahy, jsou v našem kraji zakládány nové osady, často zvané Lhůtky, později přejmenované na Lhoty. Můžeme tak vidět v kraji boleslavském a hradeckém Lhotu Pískovou, Husí, Mravinnou (tedy tu naši, teprve mnohem později přejmenovanou na Dlouhou), Lhotu Kacákovu, Semanovu, Bradleckou a mnoho jiných, pojmenovaných buď podle usedlíka, nebo podle nějaké místní zvláštnosti. Lhota Mravinná byla nazývána podle většího množství mravenišť, která nepochybně existovala v blízkém okolí vesnice. První 0známka o větším množství mravenišť, anebo jak se tehdy nazývaly ,,mravin,, je z roku 142. Ve XIV. století byla v držení Wartemberků, pánů ve Březně. Rokem 1416 spolu s velkostatkem Březno přechází i naše obec do majetku Jindřicha Valdštejna, purkrabího v Hradci Králové, od něhož ji kupuje Jan Lapáček ze Sukorad.

Ještě někdy v XV. století je panství prodáno Janu ze Šumberka a jeho manželce Dorotě z Handštejna, kteří jej dále prodávají mladoboleslavskému hejtmanovi Jindřichu Hložkovi ze Žampachu. K povinnostem poddaných vesnic v té době patřila i údržba cest. Pan Jindřich Hložek přikazuje, aby cestu u Sukorad od mostu k borku matrovickému spravovaly vesnice Mravinná Lhota a Skašov.

Od roku 1544 se stává dědicem panství březenského rod rytířů Bubnů z Bubna. Po celých 205 let, až do roku 1749, zůstane panství majetkem tohoto rodu.

Ve třicetileté válce v letech 1618 – 1648 veškeré osady březenského panství a Skašova zpustly nebo byly zničeny. Ještě dlouho po válce, roku 1660, jsou téměř všechna pole zarostlá křovím, v Mravinné Lhotě je 9 gruntů zpustlých. Ve stejném roce je poprvé uveden název Dlouhá Lhota.

Dědictvím, sňatky i koupí pak březenské panství přechází na různé rody: roku 1749 končí více než dvousetleté zdejší panování Bubnů z Bubna, pánů z Března a na Skašově, a majetek kupují Netoličtí z Netolic. Ale už o dva roky později (1751) je panství prodáno v „relicitaci“ Janu Adolfovi Kounicovi za 156.000 zlatých.

Kounicové drží panství až do druhé poloviny XIX. století, kdy po smrti Albrechta Kounice dědí panství dle rodinné úmluvy jeho dcera baronka Marie, vdaná za knížete Egona Hohenlohe z Waldenburgu, císařského komořího, a panství tak přechází do majetku rodu Hohenlohe. Marie Hohenlohe Schillingfűrst Kounicová silně předlužené panství po částech rozprodává.

Březenský dvůr v rozloze 170 hektarů získává pražský továrník Englman za 2 miliony korun. Po druhé světové válce a nástupu komunistů k moci hospodařilo na pozemcích Dlouhé Lhoty Jednotné zemědělské družstvo, vzniklé násilnou kolektivizací. Roku 1958 je obec převedena na přání svých obyvatel z okresu Mnichovo Hradiště (kraj Liberecký) do okresu Mladá Boleslav (kraj Praha), převod musela na svém jednání schválit dokonce československá vláda. V rámci centralizace státní správy se stává roku 1976 Březno střediskovou obcí, pod kterou spadají i obce Židněves, Dolánky, Dlouhá Lhota, Lhotky, Husí Lhota, Sukorady a Martinovice. Po společenských změnách vyvolaných listopadovými událostmi v roce 1989 se obyvatelé Dlouhé Lhoty rozhodli co nejdříve se od střediskového Března osamostatnit, což se povedlo po prvních obecních volbách k datu 1.1.1991. Od té doby je obec samostatná a řízená vlastním obecním zastupitelstvem v čele se starostou.